Státní úředníci dostali od Aleksandra Lukašenky dva měsíce na to, aby připravili plán boje s „příživnictvím“. Právě tímto termínem jsou v Bělorusku označováni ti, kdo zůstávají dlouho bez práce a zároveň odmítají pracovní nabídky od státu.

Poprvé zazněla tato slova v Bělorusku z úst nejvyšších státních představitelů nejspíše na začátku 80. let. Tehdy generální sekretář komunistické strany Jurij Andropov vyhlásil válku nezaměstnanosti, když ji nazval „příživnictvím“. V době tehdejšího boje se skrytou nezaměstnaností docházelo k takovým situacím, kdy při hledání „parazitů“ mohla policie prostě prověřovat dokumenty nakupujících v obchodech, kteří neměli to štěstí a přilákali pozornost policistů v pracovní dobu.

Aleksandr Lukašenko a běloruská vláda svými výroky v současné době straší 500 tisíc občanů, kteří jsou oficiálně bez práce. Toto číslo samozřejmě překvapí, když vezmeme v úvahu, že celkem je v zemí okolo 6 milionů práceschopných obyvatel. Sám Lukašenko k tomu uvedl: „Obyvatelstvo stárne. Jestli ještě v roce 2010 na jednoho (nepracujícího – pozn. redakce) bylo 2,7 člověka v práceschopné věku, tak nyní tento ukazatel klesl ke 2.“ Z tohoto důvodu nás podle Lukašenkovy prognózy čeká deficit pracovní síly, nárůst tlaku na sociální podporu –  v prvé řadě na zdravotní a penzijní systém.

Běloruští státní představitelé se chystají občany stimulovat na několika frontách. Ministerstvo vnitra už navrhlo, aby byly zavedeny administrativní sankce za „příživnictví“. Jelikož se běloruské právo dosud nezmiňuje ani o takové přestupku, ani o způsobech jeho potrestání, úředníci navrhují, aby byli stíháni všichni, kdo neplatí státní daně a poplatky více než půl roku.

Naopak veřejné mínění se na ideu šetřivosti začalo připravovat již dlouho před prezidentovými příkazy. Již o rok dříve, než se tato idea stala „trendem“, volal vicepremiér Anatolij Tozik po zavedení daně z „příživnictví“. (A to nejde o první know-how, které tento muž navrhl. Mezi jeho další „zlepšováky“ patří například: zavedení limitu na bezplatné návštěvy v nemocnici, zákonná povinnost dospělých dětí pečovat o své staré rodiče, konfiskace automobilů kvůli řízení v opilosti, omezení prodeje alkoholu v noci atd. Musíme vzdát hold lobbistickému talentu vicepremiéra, protože auta opilých řidičů se nyní opravdu konfiskují. A daň z příživnictví, kterou Ministerstvo vnitra nedávno navrhlo, je tedy evidentně také jeho iniciativa.)

Kromě Tozika a Ministerstva vnitra se k tomuto tématu vyjádřili téměř všichni představitelé Běloruska: poslanci, ředitel Národní banky, generální prokurátor i hlavy jednotlivých regionů. V podstatě všechny jejich komentáře směřují k jedinému: ten, kdo neplatí daně, nemůže využívat státní sociální podporu.

Současně běloruské vládě doporučili, aby řešila nedostatek kádrů výhradně vlastními silami – bez nadměrného zapojení zahraniční pracovní síly. Jedním z důvodů je i snaha vyhnout se etnickým konfliktům.

Zatím je ještě brzy na to, abychom odhadli, čím skončí další z prezidentových kampaní. Předchozí projekt s krycím názvem „Modernizace“ (tehdy šlo v první řadě o modernizaci průmyslu) skončil obrovským skandálem a trestním stíháním za zpronevěřené peníze. Pravdou však je, že tentokrát mají státní úředníci přikázáno, aby čerpali pouze ze svého nadšení a bez dodatečného financování z rozpočtu.