Podle každoroční zprávy organizace Amnesty International za rok 2015 zůstává Bělorusko jedinou zemí Evropy a Střední Asie, která nezrušila trest smrti. V roce 2015 byly vyneseny celkem 2 rozsudky trestu smrti a 3 lidé čekali na výkon rozsudku (přičemž jeden z nich ještě z předchozího roku). Zatím ani jeden rozsudek nebyl vykonán.

Běloruská lidskoprávní organizace Vjasna však ve své zprávě zpochybnila přesnost informací organizace Amnesty International. Vjasna předpokládá, že minimálně jeden rozsudek vykonán byl. Problém je v tom, že běloruské státní orgány informují o výkonu rozsudku trestu smrti pouze nejbližší příbuzné a žádné další oficiální informace k tomu nevydávají.

V průběhu prvních měsíců letošního roku byly vyneseny další 2 rozsudky trestu smrti. Poté, co byl vynesen druhý z nich, konkrétně 12. dubna, vyzvala Evropská služba pro vnější činnost Bělorusko k tomu, aby zavedlo moratorium na výkon trestu smrti. Oficiálně na tuto výzvu Minsk nezareagoval.

Nicméně nelze říci, že by v této oblasti nedošlo ve vztazích mezi Minskem a EU k posunu.  Je patrné, že poté, co byly ze strany EU s definitivní platností zrušeny sankce, snaží se Minsk rozvíjet tento úspěch na všech frontách.

Například, 10. března se v Minsku konala společná konference běloruského ministerstva zahraničí a Organizace spojených národů s názvem „Trest smrti: překonání rozporů“. Společně s místními oficiálními představiteli na konferenci vystoupili také evropští politici jako například Karel Schwarzenberg, zvláštní představitel EU v oblasti lidských práv, Stavros Lambridinis nebo představitel parlamentního shromáždění Rady Evropy, Andrea Rigoni.

Přesto nelze hovořit o široké a otevřené diskusi. Na konferenci nakonec nebyli přizváni odborníci z lidskoprávní organizace Vjasna, která již několik let vede kampaň za zrušení trestu smrti v Bělorusku. Oficiální představitel Organizace spojených národů v Bělorusku to zdůvodnil absencí oficiální registrace Vjasny v Bělorusku (organizace o ni přišla v roce 2003 poté, co monitorovala a dohlížela na prezidentské volby. Zajímavé na tom je, že proti takovému rozhodnutí vystoupil i Výbor pro lidská práva OSN). Hlavní příčina toho všeho je však pravděpodobně v tom, že běloruské státní struktury se nechtěly dělit o prostor u jednacího stolu s organizacemi, které nemají pod kontrolou. Kromě toho byli ze sálu na pokyn běloruského ministerstva zahraničí vyvedení všichni novináři.

Hlavním mluvčím běloruských státních struktur byl Nikolaj Samosejko, stálý předseda pracovní skupiny běloruského parlamentu v otázce trestu smrti. Sám Samosejko sebe sama prezentuje jako odpůrce tohoto trestu. Nicméně v průběhu konference pozici Běloruska v této otázce vysvětlil spíše dvojsmyslně:

„Po prosincových událostech z roku 2010 se změnila pozice Rady Evropy a na Bělorusko byly uvaleny sankce. To vše vedlo k tomu, že proces přijetí moratoria na trest smrti byl zmražen. Naši partneři však již nyní pochopili, že sankcemi a diktátem se ničeho nedoberou.“ Takový cynismus překvapil i samotné Bělorusy. Podle slov lidskoprávního aktivisty Michaila Mackeviče toto prohlášení vyznívá takto: „Něco nám dejte, a my přestaneme střílet vlastní spoluobčany.“

Hlavní otázkou dnešních dnů tedy zůstává – vymění Bělorusko trest smrti za něco pro něj výhodného? Zrušením trestu smrti je totiž ze strany Rady Evropy podmiňováno pozvání ke vstupu do této organizace. Svým vstupem do Rady Evropy by však Bělorusko umožnilo svým občanům soudit se svou vládou ve Štrasburku a to nemusí být obchod, na kterém by běloruská vláda měla zájem.