Už druhá žena v Bělorusku, Alena Anisim, oznámila, že má prezidentské ambice. Předběhla ji na jaře roku 2013 Olga Karač.

Zkušená veřejná činitelka, paní Karač si prošla cestou od aktivistky mládežnické organizace „Zubr“ a učitelky ve škole až na pozici místní poslankyně a vedoucí občanské organizace „Náš dům“, která pomáhá občanům celé země řešit jejich sociální problémy. Jelikož měla k dispozici zkušený tým, nebylo pro ni vůbec těžké posbírat potřebných 100 000 podpisů, které byly třeba pro registraci kandidátů.

Alena Anisim zřejmě nemá k dispozici takový lidský kapitál. Společnost běloruského jazyka, kde zastává pozici zástupkyně předsedy, je silnou a masovou organizací pouze na papíře – oficiálně má totiž více než 6000 členů. Ale bez technické pomoci jiných partnerů se úkol sesbírat 100 000 podpisů zdá nesplnitelný.

Podle plánů paní Anisim by jim s hledáním partnerům měl pomoci Kongres „Za nezávislost“, který Anisim sama tímto úkolem pověřila. Jako první už pomoc slíbila Rada běloruské inteligence. Pravdou ale je, že někteří členové Rady (Valentin Goluběv) o této podpoře slyšeli poprvé až od novinářů.

Obě ženy mají filologické vzdělání, ale jejich přístup k jazykové otázce se očividně liší. Na jedné straně stojí paní Karač, původně učitelka ruštiny, které se již podařilo proti sobě postavit národně uvědomělé kruhy, když se vyjádřila o „nedokonalosti“ běloruského jazyka ve srovnání s ruským nebo polským a ještě doplnila, že hlavním jazykem v Bělorusku je ruština.

Potom si sice politička pokusila najít cestu z této konfliktní situace a dokonce slíbila, že stát bude podporovat běloruský jazyk. Avšak celkový dojem už to nezměnilo, protože dokonce i první muž země se poprvé za dlouhé roky pokusil mluvit bělorusky.

Pozice paní Anisim v interview publikovaném v „Naší nivě“ byla liberálnější. Podle ní je důležité realizovat státní dvojjazyčnost v praxi a ne na papíře.

Z jedné strany to vypadá, že bývalá mládežnická aktivistka Olga Karač je lépe připravenou kandidátkou. Účast ve volbách ani konfrontace s mocí pro ni nebude novinkou. Výhodou paní Anisim je mnohaletá zkušenost ve státní televizi, kde vede program o běloruském jazyku. Schopnost dobře mluvit a moderovat představuje beze sporu také velký kapitál.

Alena Anisim na rozdíl od Olgy Karač dosud neprezentovala svůj vlastní ekonomický program. Avšak v situaci, kdy Olga Karač stále váhá, jestli má skutečně kandidovat nebo ne, Alena Anisim neustále opakuje, že její plány zůstávají neměnné. Vždyť i mládežnickou nevládní aktivistkou byla ještě v dobách Sovětského svazu, kdy mohl konflikt se státní mocí skutečně zničit život její rodině.

A jak vidí obě kandidátky obyčejní voliči?

Celé roky státní moc popisovala opozici jako partu filologů – bělorusistů, kteří se vůbec neorientují ve státní správě, a proto se nehodí ani na práci v komunální politice. Podle této charakteristiky vypadá osoba Aleny Anisim skutečně jako ztělesnění stereotypů o opozici. Je filoložka – bělorusistka, spolupracovnice Akademie věd a pracovnice Společnosti běloruského jazyka.

Olga Karač má v životopisu práci poslankyně v komunální politice i další vedoucí pozice. Vést nezávislou celorepublikovou organizaci se v dnešním Bělorusku neobejde bez významných manažerských schopností.

Možná převáží energičnost Olgy Karač. A možná voliči vyberou jednodušší a pochopitelnější učitelku běloruského jazyka, která má ráda svou profesi.

Zatím ještě těžko odhadneme, která z nich nakonec opravdu dojde k bezprostřední účasti ve volebním klání. Rok před volbami jsou však tyto ženy jediné, co zatím může běloruská opozice nabídnout. Dvě ženy – učitelky jazyků.