Dne 25. června proběhla schůzka mezi Aliaksandrem Lukašenkem a novým švédským velvyslancem v Bělorusku, Martinem Obergem, který od běloruského prezidenta přijal pověřovací listiny. V následném proslovu pak Lukašenko prohlásil, že Bělorusko vždy zastávalo podstatný, pozitivní a pragmatický postoj ke všem zemím světa. Švédsko však hraje důležitou roli nejen v rámci EU, ale také v severní Evropě: “Jeho hlas má dnes v EU velkou váhu. Nikdy jsme netvrdili, že se nemáme od Švédska co učit. Vítejte zpět!”

Lukašenkova slova naznačují, že tříletý diplomatický konflikt, který mezi těmito dvěma zeměmi probíhal konečně dospěje ke svému  vyřešení. Jejich vztahy však nebyly vždy zdaleka tak pozitivní.

Švédské zastoupení (později ambasáda) fungovalo v Bělorusku od roku 2003 a téměř po celou dobu stál v jeho čele diplomat Stefan Erikson. Zpočátku samozřejmě vztahy prvního švédského ambasadora a běloruské vlády nebyly růžové. Erikson se například stal prvním diplomatem, který se naučil bělorusky. Dokonce se dostal na úroveň o mnoho vyšší než většina běloruských úředníků. I tento na první pohled nepatrný detail působil běloruskému ministerstvu zahraničí potíže, protože kvůli němu bylo často nuceno komunikovat se švédskou ambasádou právě v běloruštině. Znalost běloruštiny mu zároveň otevřela cestu k širší spolupráci s občanskou společností v zemi, což vyvolávalo nespokojenost běloruských úřadů. Poslední kapkou se stal široce známý “ výsadek plyšových medvídků ”. Poté, co se ukázalo, že akci uspořádala švédská reklamní agentura, představitelé běloruské vlády obvinili švédské vedení a osobně ambasadora Eriksona.

Již začátkem srpna byl proto Erikson vyhoštěn za země. Nicméně běloruské ministerstvo zahraničí zdůrazňovalo, že nešlo o vyhoštění, ale jen o neprodloužení  jeho akreditace. Jako odpověď na to Švédsko požádalo běloruského ambasadora a pracovníky ambasády o opuštění země.

Během eskalace tohoto diplomatického incidentu tiskový mluvčí MZV Běloruska Andrej Savinych obvinil Eriksona z podvratné činnosti, kterou měl vykonávat v průběhu 7 let, během kterých v Bělorusku pracoval. Státní televizní kanál ONT připravil celý program, podle kterého Stefan Erikson mnohokrát osobně předával instrukce a finanční částky radikálním skupinám a extremistům, kteři v Bělorusku údajně chystali obdobu “arabského jara”. Kromě toho se tvrdilo, že služební vůz ambasady byl zadržen na hranicích při pokusu propašovat velké množství literatury neznamého obsahu.

Neovládl se dokonce ani sám Aliaksandr Lukašenka: “On [Erikson] stál v čele naši páté kolony, studoval naš jazyk a historii našeho naroda. Chvála bohu, teď bude mít víc volného času. Problém je v tom, že zničil veškerá pozitiva ve vztazích Švédska a Běloruska.” V odpovědi na tato slova tehdejší švédský ministr zahraničí Karl Bildt prohlásil, že skutečný důvod vyhoštění je v tom, že Eriksom příliš aktivně vystupoval na podporu lidských práv.

Nicméně, i přes tato silná slova, obě strany začaly velice brzy hledat řešení vzniklé situace. V roce 2013 se do Minsku vrátil první švédský diplomat, budoucí ambasador Martin Oberg, tenkrát ještě jako chargé d´affaires. Na začátku Oberg pracoval sám. Až později běloruské MZV povolilo rozšíření stavu zaměstnanců na 3 lidi. Kvůli absenci vlastního konzulárního oddělení však s vydáváním víz Švédsku pomáhala ambasáda Estonska.

Na jednou stranu tedy návrat švédské ambasády do Minsku naprosto odpovídá poslednímu evropskému trendu, tj. aktivizaci diplomatické spolupráce s Běloruskem. Na druhou stranu asi největší diplomatický problém Běloruska, tedy vztahy s USA, se řeší velmi pomalu. Od roku 2008 se úrověň vzájemných vztahů mezi Běloruskem a USA ustálila na úrovni chargé d´affaires. Před měsícem navíc Bílý dům prodloužil sankce proti některým běloruským podnikům. Avšak tentokrát se běloruská vláda ani neurazila a prohlásila, že “se vztahy mezi státy rozhodně zlepšují”.