Bělorusko se 14. května 2015 oficiálně přidalo k Bolognskému procesu a Evropskému prostoru vysokoškolského vzdělávání (EPVV). Rozhodnutí o přistoupení bylo přijato v Jerevanu na konferenci ministrů školství zemí EPVV a na fóru o bolognské politice.

Nakonec byl tedy druhý pokus běloruských státních orgánů o připojení se k Bolognskému procesu  završen úspěchem. První přihlášku z dubna 2012 odmítli dokonce posuzovat a byla stažena z pořadu jednání. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo podle Bolognské pracovní skupiny neplnění základních principů Boloňského procesu: akademická svoboda, institucionální autonomie a zapojení studentů do vysokoškolského vzdělávání.

Tentokráte se do lobbování za přihlášku zapojil nový běloruský ministr školství Michail Žuraukou, který se už dříve vyjádřil, že je přesvědčen o schválení běloruské žádosti. Po přijetí kladného rozhodnutí Žuraukou uvedl: “Naše zapojení do Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání vypovídá o uznání běloruského vysokoškolského vzdělávacího systému celosvětovou komunitou a potvrzuje skutečnost, že náš národní model je konkurenceschopný a může se integrovat do celosvětového vzdělávacího prostoru.”

Nicméně nyní musí Bělorusko alespoň deklarativně splnit řadu povinností, které ukládá cestovní mapa speciálně sestavená pro tuto zemi. Konkrétní obsah zmíněné mapy ještě není veřejnosti znám, nicméně přepis konference nám umožňuje říci, že se mluvilo zejména o již tři roky řešených otázkách ohledně akademické svobody, studentské samosprávy atd. Během diskuze ministři školství Norska, Švédska, Holandska a Islandu opakovaně zdůrazňovali, že Bělorusko musí vyplnit stanovené podmínky, a dokonce od běloruský strany požadovali další písemné záruky o jejich plnění. Jde totiž o to, že Bělorusko je první zemí, která byla do Bolognského procesu přijata “s předstihem” a právě cestovní mapa by měla být garancí budoucích změn. Nakonec se ale přijetí Běloruska obešlo bez jakýchkoli dalších podmínek.

Je nutné vzdát hold dobré “technické” připravenosti Běloruska za poslední roky. Byl zaveden bakalářský a magisterský stupeň studia. Při Ministerstvu školství vznikla první konzultační studentská rada (pravdou však je, že byla založena doslova pár měsíců před Jerevanským summitem a podle průzkumu veřejného mínění, který pořádal Občanský bolognský výbor, většina studentů o existenci rady nikdy neslyšela). Na každé univerzitě existují rady, jejichž členy tvoří nejméně 25 % studentů. A téměř na všech fakultách běloruských vysokých škol se část předmětů vyučuje v angličtině.

Bělorusko si nicméně stále zachovává celou řadu „specifik“, které pravděpodobně evropským standardům neodpovídají. Například povinné rozdělování: každý rok se 19 tisíc vysokoškolských absolventů musí rozjet do všech regionů země, aby tam odpracovali 2 roky ve státem určené instituci, protože měli možnost studovat zdarma.

Bude také těžké pochopit tlak ze strany státní moci na učitele. Například v Hrodně přišlo o práci několik učitelů – historiků, jejichž odborné studie nevyhovovaly místním úředníkům.

Rektoři běloruských VŠ se od roku 1997 nevolí, ale jmenuje je prezident. Dva rektoři figurují dokonce na „černé listině EU“: Michail Batura z Univerzity informatiky a radioelektroniky a rektor Běloruské státní univerzity Sergej Oblamejko. Oba muži nemohou cestovat do zemí EU, protože existuje podezření, že byli nějak zapojeni do represí proti studentům po prezidentských volbách v roce 2010.

A to nemluvíme o desítkách vyhnaných studentů ročně kvůli tomu, že se účastnili protestních akcí nebo byli občansky aktivní.

Právě represe proti studentům a učitelům, nedostatek řádné akademické svobody nejvíc vadily v Jerevanu například norské delegaci. A mnoho analytiků hluboce pochybuje o tom, že se Bělorusku chce s uvedenými problémy poprat.