Mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko uspořádalo za podpory programu TRANS MZV čR v Praze výstavu Maxe Sarycheva. Výstava je k vidění od 3. do 28. listopadu 2018 v Kasárnách Karlín (denně od 13 do 22 hod), vstup zdarma.

Max Sarychev (nar. 1987) je běloruský fotoreportér a vizuální umělec. Do Prahy přivezl,spolu s kurátorem Aliaxejem Talstou, dlouhodobý projekt, věnující se otázce násilí ve více čiméně otevřených a intenzivních formách.

“Tato výstava je pokračováním projektu, který jsme vystavovali před dvěma dvěma lety v galerii v Minsku,” uvedl na vernisáži celý koncept Talstau, “a od té doby jsem mohl sledovat,jak Maxim precizuje a stále doplňuje projekt. Ve svých dokumentárních ambicích je velmi důkladný.”

Max vedle sebe klade fotografii zvířecích pastiček a 600g chleba – denní příděl jídla v minské věznici. Grafiku slepých skvrn na hlavě z anatomické encyklopedie, fotografii masových hrobů a kýčový svítící ornament. Analýzu rukopisu zpracovanou softwarem využívaným běloruskou policií a dopis běloruského anarchisty Alexandra Franckeviče psaný z vězení matce. Budovu FSB v Moskvě a chvat používaný bojovým uměním. Jaký je vztah práv zvířat a tajných služeb? Domácího násilí a tradičního vánočního kýče? Vědy a techniky a kontroly? Paměti represí třicátých let a konzumního města?

Nutí návštěvníky vyjít za představu, že násilí může být jen fyzické, že násilí předpokládá agresora. Násilí je v Sarychavově výstavě inherentní součástí každodenní přítomnosti společnosti. Materiál samozřejmě vychází z běloruského kontextu státu ovládaném autoritářským lídrem zvrchu a (post)sovětským tradicionalismem zevnitř. Souvislosti násilí, které mezi různými vrstvami mezilidských vztahů, uspořádáním společnosti a technologickým vývojem hledá a otázky, které klade, jdou ale nad rámec samotného Běloruska. Max dodává, že projekt o různých projevech násilí ve skutečnosti začal z opačného konce: projektem o svobodě.

Z celé výstavy tato konceptuální svázanost vyplývá. Chceme-li mluvit o svobodě, nezbývá než porozumět násilí.