Ve středu 10. srpna běloruští ochránci lidských práv přiznali status politicky pronásledovaného vězně jednomu ze zadržených účastníků protestů z 19. prosince 2010, Uladzimiru Kondrusovi. Přiznání tohoto statusu předcházela široká diskuse politiků, novinářů i ochránců lidských práv a to zejména proto, že osoba Kondruse není úplně typickým obrazem běloruského politického vězně, jímž je nejčastěji sociální aktivista s bezchybnou minulostí. Z jeho zatčení, které není v současné běloruské společnosti ojedinělým jevem, je možné vyvodit několik závěrů.

1. Případy z 19. prosince jsou stále aktuální

Dlouho se zdálo, že protesty z 19. prosince jsou již dávno minulostí. Všech 44 odsouzených bylo již propuštěno a dokonce i trestní řízení s Alesem Michalevičem, který tehdy požádal v ČR o azyl, bylo oficiálně odloženo. Nicméně, i v roce 2016 může nastat situace, kdy je obviněný 2 měsíce zadržován ve věznici, drží protestní hladovku a dlouhou dobu o tom nikdo neví. Tak, jako se to stalo v případě Uladzimira Kondruse.

Očekávaný návrat těch, kteří po volbách v roce 2010 odešli do emigrace, se tak nyní nejeví jako pravděpodobná varianta.

2. Hon na čarodějnice

Uladzimir Kondrus by nemusel být zadržen, kdyby jeho obličej nebyl rozpoznán na fotografiích z opoziční akce „Дзень Воли 2016“. Když vedle sebe totiž novináři položili fotografie z let 2010 a 2016 zjistili, že je na nich ten samý člověk, který v roce 2010 útočil na budovu vlády. Zde je potřeba zdůraznit, že převážná většina běloruských médií vykládala tento útok jako provokaci ze strany státních struktur, neboť tyto akce nebyly pro běloruskou opozici vůbec typické.

Na situaci reagovala celá řada aktérů, včetně bývalého politického vězně Alese Bialackého, nyní ředitele lidskoprávní organizace Vjasna. Ten varoval před falešným honem na čarodějnice a dělání si hobby z odkrývání policejních provokatérů, když upozornil, že mnoho podobných obvinění ze strany bdělých občanů nebo novinářů se vyskytlo v minulosti již mnohokrát. Obvinění byli často veřejně dehonestováni a napadáni a to i bez konkrétních důkazů. A dokonce i poté, co se prokázala jejich nevina, se jim nikdo z novinářů nebo těch, kteří se podíleli na jejich obviňování, neomluvil.

3. Kondrusův případ není jediný a jen stěží je poslední

Kromě Kondruse, se za mřížemi nalézá další muž, kterému byl přiznán statut politického vězně, Michail Žemčuznyj. Ten byl odsouzen k 6,5 rokům za to, že nezákonným způsobem získal vnitřní dokumenty Ministerstva vnitra o přestupcích dozorců vůči vězňům v běloruských věznicích. Případu Žemčužného také zprvu nebyl přiznán politický charakter. Oficiálně mu však nakonec přiznán byl. Nicméně, na diplomatické úrovni se o něm zatím příliš nemluví.

Za mřížemi se od 29. dubna nachází i aktivista cyklistického hnutí „Kritická masa“, Dimitrij Palienka. Cyklista byl obviněn z toho, že se protivil rozhodnutí policistů. Nicméně, informace jsou zatím takové, že policie v Minsku toho dne brutálně potlačila nepovolenou hromadnou cyklojízdu městem.

V domácím vězení se za své protestní akce nyní nachází i nejznámější běloruský mládežnický aktivista, Pavel Vinogradov. Ten může být v případě několika menších přestupků odsouzen k trestu odnětí svobody.