Alexandr Lukašenko podepsal 4. září 2014 Výnos o zavedení režimu pohraničního území v administrativních teritoriálních jednotkách, které sousedí s Ruskou federací.

Tisková služba běloruské hlavy státu to vysvětlila tím, že je potřeba vytvořit odpovídající podmínky pro řádné fungování pohraniční stráže v těchto oblastech. Je prý také nutné podpořit spolupráci běloruské a ruské pohraniční stráže v boji proti nelegální migraci, obchodu s drogami a proti nedovolenému pohybu zboží a cenností.

Hranice Běloruska měří celkem 3617 kilometrů, z toho hranice s EU má 1250 km, s Ruskem 1283 km a s Ukrajinou 1084 km.

Ve skutečnosti je však možno nazvat hranici hranicí pouze v místě, kde se stýká Bělorusko a EU, avšak i tam  byl proces jejího vymezení dokončen teprve nedávno. Poslední styčné body s Litvou a Polskem byly vyznačeny teprve v roce 2012, a to navzdory tomu, že další vymezení od polského území bylo provedeno už v sovětských dobách. Po dlouho dobu se i demarkace běloruské strany financovala z evropských zdrojů.

Podle informací ze zastoupení EU v Bělorusku investovala Unie od roku 2001 pouze na celní a příhraniční služby 74 milionů eur, které byly určeny na vyznačení hranic s Litvou a Lotyšskem, na zařízení pro hraniční body a přechody a na proškolení běloruských specialistů.

Je třeba říci, že tyto projekty z pohledu evropských úředníků fungují efektivně. Podle vedoucí delegace EU v Minsku Mairy More bylo za rok na jižních hranicích EU zaznamenáno asi 50 000 případů nelegální migrace, zatímco na běloruské části pouze 1700.

Naprostá většina nelegálních přistěhovalců se k litevským nebo polským pohraničníkům ani nedostane, protože je zadrží ještě na běloruské straně. Běloruská státní média denně informují o zadržení velkých skupin občanů z Asie nebo Kavkazu, kteří zkoušejí nelegálně překročit hranice.

Zároveň jsou však dvě třetiny státní hranice Běloruska buď nevyznačené (v případě Ukrajiny) nebo úplně chybí (v místě styku s Ruskem).

Z racionálního hlediska měla východní hranice už dávno existovat, a to jak kvůli zájmům Ruska tak i Běloruska. Pak by totiž východní hranici nepřekračovalo tak velké množství nelegálních migrantů směřujících dále na západ, což by v důsledku usnadnilo práci v západním sektoru. Ruská strana by navíc omezila obrovský tok nelegálů, kteří využívají Bělorusko jako díru pro další tranzit do Ruska.

To by však z ideologického hlediska znehodnotilo sliby mladého Lukašenka a jeho plán na vytvoření skutečného Jednotného státu s Ruskem. A ekonomicky by to zase ohrozilo možnost pravidelného pašování z Evropské unie do Ruska.

Nicméně podle běloruského analytika Porotnikova probíhal už v roce 2012 neoficiální trénink běloruské pohraniční stráže, který mj. zahrnoval i řešení situace v případě uzavření hranic. Ale pohraničníci se setkali s problémem úplné absence transhraniční infrastruktury. Proto podle analytika události na Ukrajině pouze urychlily řešení problému.

V oficiálních kruzích se o obnovení plnohodnotné hranice nemluví. Nicméně zavedení příhraničního režimu přímo vyžaduje stálou přítomnost příslušníků pohraniční stráže na hranicích a zákaz přítomnosti ne-místních obyvatel bez souhlasu státních orgánů.