Gomelský aktivista Jurij Rubcov si musí odsedět trest ve výši jednoho a půl roku odnětí svobody v nápravném zařízení. Rozhodl to 21.listopadu městský soud v Minsku po posouzení odvolání proti rozhodnutí soudu Sovětského okrsku města Minsk.

Podle předchozího rozhodnutí z 6.října 2014 byl Jurij Rubcov  odsouzen za urážku souce.

Důvodem pro obvinění a následný trest se stalo vyjádření soudce Kirilla Polulecha, že 28.dubna letošního roku během jednání správního soudu ho Rubcov urazil jak soudce.

Jurij Rubcov se v Bělorusku proslavil již loni díky sérii protestů, kdy nespokojenost vyjadřoval zejména skrze své tričko. Proto byl v listopadu 2013 zadržen během demonstrace kvůli tričku, na kterém bylo napsáno: „Lukašenko, odejdi!“ Potom byl v průběhu celého roku aktivista systematicky sledován, několikrát si vysloužil správní tresty a držel hladovky,  jednou dokonce vydržel 30 dní.

Oficiální záminkou pro zatčení se však pokaždé místo Rubcovova trička stal jeho údajně obscénní jazyk. (To je také nejčastějším důvodem pro pronásledování aktivistů v Bělorusku. Například mladý opoziční aktivista Pavel Vinogradov strávil pouze za letošní rok ve vazbě 65 dní a to pouze na základě obvinění z užívání sprostých slov. Jedinými svědky obžaloby během tohoto typu procesů jsou zpravidla policisté.)

A právě během jednoho z těchto soudních procesů prý Rubcov soudce Polulecha urážel.

Lidskoprávník a také bývalý politický vězeň Ales Bialiacky ještě v době vynesení rozsudku u soudu první instance uvedl, že Rubcovův případ má charakter politického pronásledování a že Rubcov se stane novým politickým vězněm: „Proces se odehrával za zavřenými dveřmi a všichni přítomní byli představiteli jedné strany – policisté, kteří proti němu svědčili během správního procesu, a faktické důkazy o urážce soudce neexistují. Policisté navíc podávali během procesu očividně falešná svědectví. Proto se  také správní soud s politickým podtextem, který proběhl v dubnu, proměnil v trestní řízení, kde je politický podtext již zcela zřejmý. Jde o pronásledování běloruského občana za to, že vyjádřil svou občanskou pozici, což mu umožňuje Ústava. Zdá se mi tedy, že zde máme co do činění s procesem vypořádání se s politickým oponentem běloruského režimu. Máme tu dalšího politického vězně.“