Na nehumánní a protiprávní přístup k cizincům, kteří se před deportací nachází několik měsíců v detenčním Centru pro izolaci delikventů (CID) na ulici Okrestina, již několik týdnů upozorňují lidskoprávníci.

Běloruští aktivisté, kteří byli preventivně zadrženi v předvečer a během mistrovství světa, začali po opuštění Okrestiny vyprávět o dalších stovkách zadržených čekajících na verdikt. Mezi nimi nejsou pouze aktivisté, ale také  bezdomovci, prostitutky, narkomani a drobní zlodějíčci. Zároveň se na veřejnost dostaly informace o podmínkách, v nichž v detenčním centru přežívají cizinci čekající na deportaci.

Ochránkyně lidských práv Anastasia Lojko zveřejnila na facebooku prosbu, aby lidé poslali pohlednice se slovy podpory ve francouzštině pro Patrika Mangalua z Konga. „Je v strašné depresi a nechce komunikovat ani se spoluvězni,“ píše Lojko. Pohlednice je možno posílat na adresu: 220 089, Minsk, 1-pereulok Okrestina 36 – CIP GUVD Mingorispolkoma, Patrik Mangalua. Ale lidskoprávníci si nejsou zcela jistí, že Patrik se skutečně jmenuje Mangalua, protože CID odmítá dávat o Patrikovi jakékoli informace.

O Patrikovi se veřejnost dozvěděla díky internetovému portálu poslezavtra. Patrik z Konžské demokratické republiky je vězněn už půl roku. Mluví pouze francouzsky a žádného tlumočníka mu nikdy neposkytli. Jde o veterána nekonečné války, kterou v Kongu vedou globální korporace. V bojích byl několikrát raněn. Do Minsku přijel studovat na univerzitu. Úspěšně složil přijímací zkoušky, ale velvyslanec jeho „demokratické“ republiky si ho předvolal a oznámil mu, že se musí vrátit zpět do Konga a jít znovu bojovat. Patrik v reakci na to roztrhal svůj pas a odmítl. Tento mladý muž má evidentně mnoho problémů, nemyje se, téměř nejí a když uslyší své jméno, silně znervózní. Několikrát ho uzavřeli na samotku, kde sedí a často v zoufalství křičí.

Informace předložené na internetovém portálu uživatelem s nickem valerikpunk potvrzují Dmitrij Daškevič a aktivista kampaně „Jídlem proti bombám“ Ales Kurilščik. Dmitrij strávil s Patrikem v cele několik dní. „Seděl jsem s jakýmsi Afričanem, kterého tam prý vězní asi rok. Přijel sem, aby se stal letcem, a místo toho musí sedět. Toho chudáka dovedli do takového stavu, že prakticky celý den jen leží. Matraci si sundal a přikrývá se prostěradlem. Vstává pouze tehdy, když se chce najíst, vykonat potřebu nebo musí jít na kontrolu. Vůbec nemluví. Chtěl jsem si s ním povídat, ale on jen mává rukama. Nikam nechodí, nemyje se a nic nedělá.

Ales Kurilščik byl ve vězení na 15 dní a strávil je v cele s Patrikem. I jeho propuštění osud muže z Konga více osvětlilo.  Anastasia Lojko tvrdí, že se u vedení CID dosud nepodařilo vyjasnit Patrikův přesný status a dokonce ani jeho skutečné jméno.

Utrpení cizinců v Okrestině se vysvětlují různě – od nezájmu ochránců práv až k ekonomické účelovosti.

Alexandr Tatura, vedoucí odboru zahraniční migrace pracovních sil, uprchlíků a azyl při  Úřadu občanství a migrace, si v telefonu pečlivě vyslechl Patrikův příběh. Avšak k faktu, že CID odmítá předat lidskoprávníkům informaci o Patrikově statusu se vyjádřil následovně: „Žijeme v právním státě, kde existují všeobecně uznávané legitimní procesy. Existuje-li právo o vyžádat si informaci, pak na ni lidé právo mají. Pokud však takové právo neexistuje, tak tuto informaci nikdo nezíská.

Jelikož lidskoprávníci toto právo nemají, neumožňuje vedení CID Patrikovi z Konga, aby byl  v kontaktu s okolním světem. Jeho osud tedy plně závisí na běloruském právním systému.

Co se týče ekonomických příčin, tak podle běloruského zákonodárství, se deportace financuje z prostředků přesunutého občana. Je možné použít také peníze jeho příbuzných, zaměstnavatelů, diaspory a pouze ve výjimečných případech z prostředků státního rozpočtu. To tedy znamená, že Patrikovy příbuzné kvůli deportaci hledali.

Anastasia Lojko doplňuje: „Jelikož Patrik roztrhal svůj pas, vznikl problém s ověřením jeho totožnosti. Aby bylo možné člověka deportovat, hledají běloruské státní orgány většinou příbuzné přesunuté osoby, kteří deportaci zaplatí. Ale Kongo je jednou z nejchudších zemí ve světě. Možná to bude tak, že se s nimi nikdo nedokáže spojit a peníze tedy také nikdo nepošle.

Proces deportace, která Patrikovi hrozí, je možné pozastavit, pokud člověk v Bělorusku požádá o politický azyl. Ale Anastasia Lojko si nemyslí, že o této možnosti muž ví.

„O právech a možnostech během deportačního řízení neinformují spolupracovníci CIDu ani vlastní spoluobčany, natož pak cizince,“ doplňuje Lojko.

Patrikův příběh však není výjimkou. Tento závěr je možné si udělat z informací již zmíněného internetového uživatele valerikpunk. Podobný příběh totiž vypráví také na 15 dní odsouzený aktivista Andrej Tkačev.

Tkačev seděl v jedné cele se Sergejem Petrovym, občanem Ruské federace z Kazaně. Rusa zadrželi na základě podezření z podvodu a oficiálně má status „podezřelý“. Podle zákona by ho tedy v CIDu zadržovat neměli.

Andrej Tkačev uvádí: „Nejprve ho zadrželi do doby ověření totožnosti a byl vězněn tři dny. Potom několikrát zfalšovali jeho protokoly, v nichž se objevilo, že v opilosti mluvil sprostě na veřejném místě. Ve výsledku mu jeho status nikdo nevysvětluje a zaměstnanci CIDu naznačují, že je zadržován a čeká na deportaci. Podvod mu ani přes mnohá předvolání není nikdo schopen dokázat a on jakákoli provinění odmítá. Situaci komplikuje zejména to, že Sergej nemá k dispozici právní pomoc, nikdo ho neinformuje o jeho právech a statusu. A on tam sedí v očekávání bůhví čeho.“

Na pozadí desítek svědectví aktivistů, kteří byli v době mistrovství zadržování kvůli zfalšovaným protokolům, už není možné tyto informace považovat za smyšlené pohádky, které aktivistům vyprávějí jejich spoluvězni, aby tím získali autoritu nebo aby k uším vyšetřovatelů donesli určité zprávy.

Rádio Svoboda se obrátilo s dotazem na běloruské zastoupení agentury OSN pro otázky uprchlíků (UNHCR). Představitel agentury uvedl, že odpovídající dotaz byl již dříve předán vedení Okrestiny, protože o Patrikově příběhu se dozvěděl z internetu.

„Zaslali jsme oficiální dotaz na Úřad občanství a migrace, abychom si upřesnili, že se tam skutečně nachází. A pokud tam opravdu je, tak ho navštívíme a zjistíme, jestli si požádal o statut uprchlíka v Bělorusku.

Podle informací Úřadu pro migraci za rok 2013 bylo z Běloruska deportováno okolo dvou a půl tisíce osob, z nichž 880 k vycestování donutili. Z porušení migračního zákonodárství obvinili více než dvacet tisíc cizinců. Také Patrika 5. června propustili a poslali do Konga, avšak počet zadržovaných cizinců, o nichž se dozvídá veřejnost, roste.